Vlaštovka: První vyžebrané peníze

Po tom co jsem strávila Vánoce s mojí au-pair rodinou v Cartageně, chtěla jsem Nový rok oslavit někde netradičně, s novými lidmi a zároveň prozkoumat nový kus Španělska. Nemohla jsem se rozhodnout kam jet a tak jsem do vyhledávače napsala „Spain cities to visit“, přepla na obrázky a bylo rozhodnuto. Jíst Paellu pod stromy s pomeranči? Balím batůžek.

Zvažovala jsem cestu vlakem i autobusem, ale nakonec díky ceně i rychlosti dopravy vyhrálo blablacar. Aktualizovala jsem si po letech profil a koupila jsem si "jízdenku" za 18€ s Jesusem. Božská jízda to tedy úplně nebyla, ale do Valencie jsme přijeli na čas a splnila jsem si jedno přání z wish listu - prubnout blablacar.
Většinu Silvestra jsem strávila brouzdáním se historickým centrem, ohříváním se v kavárnách - doma tu totiž nemývají radiátory ani přímotopy, takže klepete kosu i pod peřinou, psaním pohledů. Před půlnocí se celá Valencie, včetně mě, sešla na Plaça de l'Ajuntament. Ostrozrací strážníci, kteří tma-netma nosí sluneční brýle, se snažili, aby do prostoru náměstí neprošel nikdo se skleněnou lahví. Ale protože já jsem holka fikaná a okoukala jsem od místních, že lahev si strčí pod bundu, strčila jsem ji tam taky a bez problémů jsem prošla. Těsně před půlnocí jsem se seznámila s partičkou Italů, se kterými jsme o půlnoci práskli Cavu a zůstali na náměstí, z kterého se stal taneční parket a z balkonu radnice vyhrával DJ.
Nedělní ~~ráno~~ odpoledne jsem se vzbudila do nového roku nabitá novou energií. Takový ten pocit, že se chystá něco velkého a nového. A taky že jo! Dala jsem sprchu, oblékla jsem se, otevřela kabelku, abych zkontrolovala věci a ejhle...peněženka nikde. Převrátila jsem pokoj vzhůru nohama, věci lítaly vzduchem a srdce mi málem proskočilo mezi žebry ven. Asi po deseti minutách jsem si uvědomila, že už nejsem vlastníkem mé peněženky a že mi ji prostě a sprostě někdo čmajznul (ne neztratila jsem ji, pamatuji si poslední chvíli, kdy jsem ji použila a poté dala to kabely a zavřela). Takže zablokovat platební kartu a zajít na policejní stanici.
Tam mi samozřejmě nerozuměli anglicky ani slovo a potom, co jsem se pokusila promluvit španělsky, mi raději vytočili anglicky mluvící operátorku, která přepsala potvrzení o krádeži do španělštiny, a na stanici mi ho vytiskli.
V krosně jsem měla schovanou "jistotu" pro tyhle případy, takže úplně bez peněž jsem nebyla, ale při penězích také ne. Krom peněz, platební karty, karty pojištěnce, občanky, karty na metro* jsem zjistila, že mi ukradli i můj los do Loteria del Nino (tradiční Vánoční španělská loterie), který stojí 20€. To už jsem vážně zuřila! Kdyby náhodou vyhrál, tak bych si ho osobně našla a zlámala mu pařáty.
Od nejbližšího kontejneru jsem odnesla kus kartonu, na který jsem rudou rtěnkou Maybelline odstín Hollywood Red napsala: "I was robbed in Valencia. Can you give me some money?" A oni dali. Můj cíl byl dostat alespoň polovinu peněz, které mi byly ukradeny. Za hodinu jsem si vydělala slušných 33€ 82cent, což je určitě má nejvyšší hodinová mzda, kterou jsem kdy měla. Lidé byli štědří nejen finančně. Mnoho z nich si se mnou povídalo, nabídli mi odvoz do Madridu, přepsali žebrací cedulku do španělštiny. Vážně jsem byla překvapená, jak moc toho dobrého se v lidech skrývá. Dokonce i pouliční kytarista mi přišel hodit svých pár drobných (tak trochu jsem mu asi vlezla do rajonu).

Nikdy dříve bych si nemyslela, že jsem schopná si sednout s cedulí ke kašně a čekat, kdo mi hodí centík do krabice. Můžu říct, že jsem si vyzkoušela i jedno z nejpodřadnějších povolání a jsem na to hrdá!
..jen doufám, že neplatí: "Jak na Nový rok, tak po celý rok!"

*Ještě o něco později, když jsem měnila ubytování a byla jsem na cestě, jsem s téměř vybitým mobilem zjistila, že mi ukradli i power bank.