„V kolik dneska jdeš?“ „Máme sraz v šest, takže tak ve čtvrt na sedm pojedu.“ „Ty jako nepůjdeš pěsky? Vždyť to máš deset minut?!“ „A autem za dvě!“ Nastaly mamčiny pochybné pohledy, pochybné kroucení hlavou a pochybná otázka, jestli jsem těch 700km vůbec ušla. Potom co jsem zjistila, že už jsem líná dojít i kilometr do pizzerie, jsem rozhodla, že je nejvyšší čas podělit se s vámi o mé zážitky z camina, namotivovat sama sebe a poslat můj od gauče-zase-placatý zadek třeba do Krkonoš na nějaké to putování. Nebo si alespoň dojít pro tu pizzu.
