Svatojakubská pouť, část II. - Lví příběh

Několik týdnů po návratu domů mi ukápla slzička, když jsem dostala zprávu od Brazilců. "Ty jsi byla největší překvapení za celých 20 let našeho poutničení. Zvedla jsi se a prostě šla." Ale můj obdiv a dík patří právě jim.

Poutníkova výbava

Nejsem žádný peregrino expert se čtyřicetiletou praxí v poutnictví, nepřošla jsem hory a doly a nepřešla jsem sedmero hor a sedmero řek, přesto jsem se s vámi rozhodla podělit o to, co jsem si sebou vzala, co během prvního týdne letělo pryč (šla jsem v květnu) a co bych si podruhé do krosny přibalila. Konečný seznam (můžete si ho i stáhnout) najdete dole na stránce!

Svatojakubská pouť, část I. - První kroky v rytmu "Co jste hasiči"

„V kolik dneska jdeš?“ „Máme sraz v šest, takže tak ve čtvrt na sedm pojedu.“ „Ty jako nepůjdeš pěsky? Vždyť to máš deset minut?!“ „A autem za dvě!“ Nastaly mamčiny pochybné pohledy, pochybné kroucení hlavou a pochybná otázka, jestli jsem těch 700km vůbec ušla. Potom co jsem zjistila, že už jsem líná dojít i kilometr do pizzerie, jsem rozhodla, že je nejvyšší čas podělit se s vámi o mé zážitky z camina, namotivovat sama sebe a poslat můj od gauče-zase-placatý zadek třeba do Krkonoš na nějaké to putování. Nebo si alespoň dojít pro tu pizzu.

Prstové loutky

Pamatujete ten krásný pocit, když vám beruška sedla na tričko, vy jste si ji přendali na prst a čekali, až vyleze úplně na špičku ukazováčku, až zvedne krovky a odletí? Tak tuhle chvíli L. zažila poprvé minulý týden. Oči jí jen zářily! Proto jsem vymyslela, že si uděláme prstové loutky - berušku, včelku a motýla. I když zrovna o radosti z toho, že si na vás sedne včela, se moc mluvit nedá. Tahle vás ale nepíchne!

Roadtripy Segovia, Ávila, Salamanca - Čech si Čecha vždycky najde

Sedím v metru a poprvé za téměř pět měsíců vidím někoho, o kom se dá říct, že jeho cit pro odívání je asi tak veliký jako můj talent pro pěstování pokojových rostlin. Tedy spíš žádný. Kovbojský klobouk, triko s retro nápisem a pásek vysoko držící gatě, který předěluje buclaté panděro. Dveře se zavírají a já postřehnu, jak zvedá ruku, prudce mává na někoho do vedlejšího vagonu a potom to slovíčko, které prosviští vzduchem jako šíp přímo do mých uší a.."Ahoj!" V tuhle chvíli schováváte všechny věci, podle kterých byste mohli být identifikováni jako odrůda "Čech" a máte nutkání zalézt pod sedačku.
Když se člověk odhodlá vyrazit za hranice České republiky, obvykle chce poznat novou kulturu, potkat cestovatele z jiných zemí a navázat kontakt s místními lidmi. Někdy ale jakoby nám to erupce na Slunci kazily a chtěly spojit něco už v zárodku spojené.

Můj Au pair příběh

Agresivní a rozmazlené děti,  flirtující tatínek, žádné jídlo, týdny bez výplaty nebo zablešený dům. To všechno jsem čítávala od předchozích Au pair, když jsem se rozhodovala, jestli to zkusit nebo ne. Nenechala jsem se ale zastrašit a byla jsem si jistá, že mně se nic podobného stát nemůže, že určitě natrefím na tu "správnou" rodinu. A ouha!

Velikonoční osení

Když vám dítě vstane v 6 ráno s rodiči, tak prostě musíte zabít nějaký ten čas. Ano, do Velikonoc zbývá ještě téměř měsíc a ano, možná jsem jak supermarket, jak mě nazvala moje kamarádka Evča. Ale už teď je počasí na kraťasy a chtělo to trochu jara i dovnitř.

O mně

Jmenuji se Karolína, je mi 21 let a pocházím z malého města v Podkrkonoší. Už jako v dítěti ve mě hořel malý plamínek plný dobrodružství, odvahy a touhy procestovat svět. Prohlížení diapozitivů, na kterých můj táta lítá jako kluk v teplácích na dovolené, poslouchání moře z jugoslávských mušlí na půdě u babičky…byla jsem takový snílek.

Po předchozím roce plném milostných vzplanutí, spálenin a uhašení, po utnutí své lékařské kariéry hned po prvním semestru na škole, po ztrátě víry v samu sebe a jakékoli motivace se v čemkoli realizovat, se ve mě rozhořel oheň a dnes je z něho pořádný táborák. Celý život se mi převrátil na ruby a až při psaní tohoto příspěvku jsem si uvědomila, jak moc jsem se změnila.

Nejsem žádný profesionální spisovatel, spíš takový pisálek. Vlastně jsem nikdy v psaní slohů nijak zvlášť nevynikala. Ale fotky a příběhy z cest, které někdy trochu zveličuji, to jde celkem k sobě.  A proto jsem v prosinci 2016 založila tento blog Vlaštovka, který je o holce s malým batohem, zato s velkými sny.

První jízda na bicyklu

Venku je prostě božsky. Teploty přes 20°C, svěží větřík a všechno kvete. Laila dostala svůj první bicykl odrážedlo a obě jsme se těšily, až vyrazíme do ulic. Konečně nebudu podávat fyzické výkony já s kočárkem, ale Laila sama. To krásné červené kolo na mě přivolalo tak trochu nostalgickou náladu.

Jak se ve Španělsku randí přes Tinder

Když už bude ten Valentýn, tak přišpěju mezi tu záplavu poletujících srdíček trochou té pravé žhavé španělské romantiky.

První vyžebrané peníze - Nový rok ve Valencii

Po tom co jsem strávila Vánoce s mojí au-pair rodinou v Cartageně, chtěla jsem Nový rok oslavit někde netradičně, s novými lidmi a zároveň prozkoumat nový kus Španělska. Nemohla jsem se rozhodnout kam jet a tak jsem do vyhledávače napsala „Spain cities to visit“, přepla na obrázky a bylo rozhodnuto. Jíst Paellu pod stromy s pomeranči? Balím batůžek. 

Víkendovka v Toledu

Už jste prošmajdali všechno v Madridu? Potom nastal čas se mrknout za hranice města. Rozhodovala jsem se mezi Segovií a Toledem, poslední adventní víkend vyhrálo Toledo. Město, v němž se mísí mnoho kultur, náboženství a dnes i turistů.